Zavržený Prolog

17. may 2011 at 17:37 | Bárš
Prolog.. Přijde mi, že některé čtenáře odradí. Mohu vás však ujistit, že po něm následuje slet událostí, zvratů a podobných věcí, již v naší době :) Více v Celém článku


Bouře udeřila, zrovna když se Chauncey procházel s farmářovou dcerou po břehu řeky Loiry. Valacha si nechal na louce a nezbývalo mu nic jiného, než se do zámku vrátit po svých. Ze střevíce si utrhl stříbrnou přezku, vtiskl ji dívce do dlaně a díval se, jak peláší pryč a bláto jí stříká na sukni. Pak se vydal domů.
Déšť nemilosrdně bičoval ztemnělé panství kolem zámku de Langeais.
Chauncey zlehka překračoval zaplavené hroby a rozmočenou prsť na hřbitově; nebál se, že se ztratí, cestu dokázal najít i v té nejhustší mlze. Dnes v noci sice mlha nebyla, ale tma a prudký déšť mátly víc než dost.
Koutkem oka zahlédl Chauncey pohyb a prudce trhnul hlavou doleva. To, co na první pohled vypadalo jako kamenný anděl hrbící se na jednom z náhrobků, se napřímilo. Cizí chlapec měl paže a nohy jako z mramoru. Trup měl nahý, nohy bosé, sedlácké kalhoty měl spuštěné nízko v pase. Seskočil z náhrobku, z konečků černých vlasů mu kapala voda. Padly mu do tváře a zakryly snědou, španělskou tvář.
Chaunceyho ruka se zastavila na jílci meče. "Kdo je tam?"
Chlapec zkřivil ústa v úsměvu.
"Nezahrávej si s vévodou de Langeais," varoval Chauncey. "Ptal jsem se, jak se jmenuješ. Tak dělej."
"Vévoda?" Mladík se opřel o pokroucenou vrbu. "Nebo bastard?"
Chauncey tasil. "Vezmi to zpátky! Můj otec byl vévoda de Langeais. Teď jsem vévoda de Langeais já," vyhrkl a vzápětí se za to proklel.
Cizinec líně potřásl hlavou. "Starý vévoda nebyl tvůj otec."
V Chaunceym se vařila žluč. "A tvůj otec?" vyštěkl a namířil na něj mečem.
Všechny své vazaly ještě neznal, ale učil se. A postará se, aby tenhle kluk jeho jméno jaktěživ nezapomněl. Vypálí do něj tu vzpomínku jako cejch.
"Zeptám se tě ještě jednou," řekl tiše a hřbetem ruky si setřel z tváře déšť. "Kdo jsi?"
Mladík se přiblížil a odstrčil čepel stranou. Najednou vypadal starší, než Chauncey předpokládal, mohl mít tak o rok nebo o dva víc než on.
"Jsem z Ďáblova plemene," odpověděl.
Do Chaunceyho útrob se zahryzla hrůza. "Jsi šílený," procedil skrze zaťaté zuby. "jdi mi z cesty."
Pak se země kolem Chaunceyho naklonila. Výbuchy zlaté a rudé mu zatemnily zrak. Stál shrbený, s nehty zarytými do stehen a vzhlížel k chlapci, mrkal a lapal po dechu, snažil se pochopit, co se právě dělo. Jeho mysl jako by mu už nepatřila.
Mladík se přikrčil na úroveň jeho očí. "Teď mě dobře poslouchej. Něco od tebe potřebuju. Nedám si pokoj, dokud to nezískám, rozumíš?"
Chauncey zatínal zuby a na znamení vzdoru odmítavě potřásl hlavou. Zkusil na chlapce plivnout, ale jazyk mu vypověděl poslušnost a poslintal si bradu.
Mladík stiskl Chaunceyho dlaně ve svých. Sálala z nich horkost, která Chaunceyho spálila. Vykřikl.
"Chci, abys mi přísahal věrnost," pravil neznámý. "Padni na kolena a přisahej."
Chauncey chtěl vyrazit pohrdavý smích, ale hrdlo se vzepřelo a vydalo jen přidušené sípání.
Pravé koleno se mu prolomilo jako podkopnuté zezadu, ačkoliv za ním nikdo nestál, a Chauncey padl do bahna. Odvrátil se a zvracel.
"Přísahej," opakoval chlapec.
Chauncey měl krk v jednom ohni. Posledními silami sevřel dlaně do ochablých pěstiček a smál se sám sobě, ale s veselím to nemělo nic společného. Netušil jakým způsobem do něj mládenec zasel tu slabost a nevolnost. Nezlepší se to, dokud nesloží přísahu. Řekne tedy to, co musí, ale v srdci přísahal, že toho kluka zničí. Ponížení si líbit nenechá.
"Pane, stanu se vaším služebníkem," vyplivl jízlivě.
Chlapec pomohl Chaunceymu se narovnat. "Setkáme se tu počátkem židovského měsíce Chešvanu. Po dva týdny mezi novem a úplňkem mi poskytneš své služby."
"Dva… dva týdny?" Chauncey se celý třásl potlačovaným vztekem. "Já jsem vévoda de Langeais!"
"Jsi Nefil," řekl chlapec s náznakem úsměvu.
Chauncey měl na jazyku velmi neuctivou poznámku, ale spolkl ji. Z jeho dalších slov přímo ukapával ledový jed. "Cos to řekl?"
"Náležíš k biblické rase Nefilim. Tvůj skutečný otec byl anděl, který padl z nebe. Jsi napůl smrtelný." Chlapec pozvedl tmavé oči a zadíval se přímo na Chaunceyho. "Polovinou krve jsi padlý anděl."
Z hlubin Chaunceyho mysli zazněl hlas jeho domácího učitele, předčítajícího z Bible pasáž o zvrácené rase vzešlé z andělů, kteří ulehli se smrtelnými ženami.
Děsivé a mocné rase. Chaunceym proběhlo mrazení, avšak ne tak úplně nepříjemné.
"Kdo jsi?"
Mladík se obrátil a odcházel a Chauncey se za ním chtěl rozběhnout, ale stále nemohl přinutit nohy, aby ho nesly. Klečel tam, mrkáním vyháněl z očí déšť a vtom spatřil dvě ohromné jizvy na chlapcových nahých zádech. Společně tvořily jakési obrácené V.
"Ty jsi… padlý?" zavolal na něj. "Uťali ti křídla, že ano!"
Chlapec-anděl-cokoliv se už neotočil. Chauncey však potvrzení nepotřeboval.
"Ta moje služba!" zakřičel. "Chci vědět, o co se jedná!"
Vzduch rozvibroval mladíkův tichý smích.
 


Poll

Líbí se ti kniha?

Ano
Nevím
Ne

Comments

1 Eya Eya | Web | 18. may 2011 at 10:22 | React

o čom to je? :D len som prešla ten článok očami ale neviem si to vydedukovať :))

2 Bárš Bárš | Web | 18. may 2011 at 15:14 | React

o padlých andělech :) něco na způsob stmívka :) četla jsem to snad milionkrát a strašně se mi to líbí :)

3 restless restless | Web | 11. october 2011 at 20:08 | React

Tohle četla moje kámoška a říkala, že to bylo pěkný. :)

4 Baruzz Baruzz | Web | 11. october 2011 at 20:22 | React

Je to pěkný. A ještě sem někdo psal, že to má i druhej díl.. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement