1/1 Škola čar a kouzel v Bradavicích

26. september 2011 at 18:57 | Baruzz |  Život jak se žije
1/1 (Prví kapitola/první ročník)


Asi jedenáctiletý brýlatý chlapec stál u otevřeného okna a sledoval ranní oblohu.

"Přiletí, Jamesi."

Jmenovaný se otočil. U dveří do kuchyně stál muž ve středních letech a přátelsky se na syna usmíval. Ten se mu nejspíš snažil úsměv oplatit, ale spíš to vypadalo, jako by snědl citron.

"Já jsem byl nedočkavý, zrovna jako ty," ujistil ho otec. Pohled mu zabloudil na oblohu: "A mám taky vždy pravdu." Jamesův se ohlédl a spatřil velkou sovu pálenou, jak ladně prolétla oknem. Mladý Potter k ní hned přiskočil a nedočkavě začal trhat obálku.


ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Ředitel - Albus Brumbál

Vážený pane Pottere,

s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích

počítáme se studijním místem pro Vás.


V příloze Vám zasíláme

seznam všech potřebných

knih a vybavení.


Školní rok začíná 1. září. Očekáváme Vaši sovu nejpozději 31. července.


"Asi nebude od věci dodat, že sovu o porušování školního řádu čekám jen jednou měsíčně," usmál se pan Potter na Jamese. "A aby tě nechytili, máš tu menší pozornost od svého tatínka," zpod hábitu vylovil malý měkký balíček. James nedočkavě roztrhl balicí papír. Do rukou mu vklouzla nepoddajná šedá látka jakéhosi pláště.

"Co to…" začal James.

"Na nic se neptej a obleč si ho."

James přes sebe hodil obnošený plášť. "Nečekáš, že to budu nosit, že ne?" dotázal se.

,,Myslím, že ho budeš nosit, a to velmi rád," v očích pana Pottera hrály pobavené ohníčky. Ledabyle mávl hůlkou a před Jamesem se objevilo velké zrcadlo.

,,Tati," ozval se James, ,,asi potřebuji silnější brýle, nebo jsi to zrcadlo vykouzlil špatně. Já se totiž nevidím." Úsměv pana Pottera se ještě víc rozšířil: ,,Ani jedno, Jamesi. Jsi neviditelný." Jamesovi se rozlil po tváři široký úsměv. ,,Páni," vydechl.

Stále skryt pod pláštěm vyběhl po schodech do patra domku v kouzelnické vesničce Godrikův důl.

Jeho pokoj měl jen jedno okno, které jindy propouštělo do místnosti sluneční paprsky, dnes však bylo zatažené baldachýnem závěsů. Celému pokoji dominovala postel s nebesy a gobelín s nebelvírským lvem. Přestože James ještě nebyl zařazen do žádné koleje, jeho rodiče doufali, že bude, stejně jako oni, v Nebelvíru. Shodil plášť a spokojeně se rozvalil na posteli.

,,Jamesi," ozvalo se ode dveří. Malá dívenka přihupkala k posteli a zářivě se na bratra usmála. ,,Vezmeš mě s sebou do Bradavic?" V očích jí vzplála jiskřička naděje.

,,Ale ,Adriano, víš, že ještě nemůžeš." James se ani nesnažil sestru utěšit, jen vnímal pocit, že už se dočkal.

,,Ale dnes půjdeme na Příčnou, jestli chceš…" nestačil ani dopovědět větu, když ho zaplavil závoj černých vlasů malé Adriany.

***

Čtyřčlenná rodinka se prodírala rušnou ulicí k nevábně vypadající hospůdce. Malý brýlatý chlapec nedočkavě zatlačil do dveří hostince. Přivítal je mladík, který se představil jako Tom.

,,Pane Pottre, znáte to, dvakrát doleva, doprava, nahoru, dolů a zase doleva."

James na něj jen nechápavě zíral. Ještě nikdy v Příčné ulici nebyl a nechápal, jak je možné, že se o ní mudlové ještě nedozvěděli. Vzápětí pochopil, co měla znamenat rada hostinského. Za hostincem se tyčila ohromná cihlová zeď. Pan Potter poklepal na určené cihly. Najednou se stěna začala hýbat, kroutit a svíjet, až se před rodinkou objevila strmá ulice.

,,Jamesi, nejdřív nakoupíme věci do Bradavic a pak se porozhlédneš po ostatních obchodech. Takže nejdříve hábity," a ukázal na zapadlý krámeček.

Už měli všechno nakoupené, tedy chyběla jim jen jediná věc, se kterou rodiče počkali záměrně až nakonec.

,,Páni vidíte to?" ptal se neustále rodičů a ukazoval na nejrůznější kočky, žáby nebo sovy. Najednou se mu do tváře vloudil užaslý výraz. Téměř zbožně hleděl na maličkou sovičku, která stěží měřila šestnáct centimetrů. Na klícce měla cedulku s názvem kulíšek trpasličí.

"Tati?" dotázal se rozmazleně, jako by čekal, až se ho otec zeptá, jestli tuhle sovičku chce.

,,Tak jo," povzdechl si pan Potter a šel sovičku zaplatit k pultu.

James se prudce otočil a vrazil přitom do malého chlapce s umaštěnými vlasy a zvláštně zkombinovaným oblečením. Neznámému vypadali z rukou všechny knihy.

,,Nemehlo," počastoval ho James a odešel za otcem.

***

Ráno prvního září bylo chaotické. Pan a paní Potterovi ještě kontrolovali Jamesovo zavazadlo, ale nakonec se všichni přesunuli do auta a na nádraží dorazili s velkým předstihem. Adriana cupitala za matkou a pevně ji svírala drobnou ručkou. Bez sebemenších problémů prošli přepážkou na nástupiště devět a tři čtvrtě. Kousek od nich stála dívka, přibližně stejně stará jako James, a hádala se se svojí starší sestrou. Jelikož starší z dívek neměla kufr a rodiče se po nástupišti rozhlíželi s neskrývaným zájmem, usoudil, že jsou to, kromě té nejmladší, mudlové. Sledujíc dívku, si nevšiml chlapce, který stál kousek před ním.

Opíral se dál o vozík, který zřejmě narazil na něco tvrdého a nehýbal se.

,,Možná to tak nevypadá, ale já tu opravdu nejsem od toho, aby si o mě někdo opíral kufry." Cizí hlas ho vytrhl za zamyšlení. Nechápavě se na něj podíval. ,,Sirius Black," představil se chlapec a napřáhl k Jamesovi ruku. Ten ji uchopil a také se představil. Nemohl si nevšimnout, jak je Sirius dobře oblečený. Black, říkal si. Jamesův otec pracoval na ministerstvu a několikrát se o rodině Blacků zmiňoval, James si však nemohl vzpomenout, v jaké souvislosti.

,,Nenajdeme si nějaké volné kupé?" dotázal se Sirius, "jestli mě uvidí máti, tak jsem mrtvej."

Ozvalo se písknutí výpravčího a studenti se nedočkavě hrnuli do vlaku. James v rychlosti zamával a šel si s Blackem sehnat kupé. Spokojili se s jedním, kde byla jen ta malá dívka, kterou James zpozoroval už na nádraží. Opírala se tváří o sklo a zpod závoje ryšavých vlasů se jí třpytily slzy.

Zatímco se se Siriusem bavili o famfrpálu a řešili, kdo by mohl letos vyhrát světový pohár, přerušila je slova chlapce vedle nich.

,,Doufám, že se dostaneš do Zmiozelu," řekl. James si s nelibostí uvědomil, že je to ten samý chlapec, co se s ním srazil v Příčné ulici.

,,Kdo by chtěl dobrovolně do Zmiozelu?" dotázal se zhnuseně.

,,To bych radši odjel, než studovat tam," otočil se na Siriuse, který se mezitím rozvalil po celém sedadle.

,,Celá moje rodina studovala ve Zmiozelu," podotkl.

,,A to jsi vypadal vcelku normálně," ušklíbl se James.

,,Třeba tu rodinnou tradici poruším," usmál se vítězoslavně Sirius. To už se ale zvedala dívka ze sedadla.

,,Pojď Severusi, najdeme si nějaké jiné kupé."

James se Siriusem se začali kdákavě smát a napodobovali dívčin nadřazený tón.

Poté co Severus s dívenkou odešli, přisedli si k nim ještě nějací sedmáci, kteří celou cestu řešili, jak dopadnou u OVCE. Ovšem poté, co se Sirius s Jamesem vsadil, kolik sní čokoládových žabek, a vykoupil jich celý vozík, se také radši vzdálili. Když dojeli do Prasinek, byla už tma.

,,Prváci sem," ozvalo se a Jamese se Siriusem zahalil stín obrovské postavy vousatého muže. Chlapci se zařadili do fronty, tvořící se za obrem.

Zatímco se prvňáci řadili, ostatní pospíchali ke kočárům. Radost, kterou kolem sebe šířil Sirius s Jamesem, pohltila i ostatní. Vesele se spolu bavili a rozebírali, do jaké koleje se dostanou.

,,Zajímalo by mě, jestli se dostanu do Nebelvíru," uvažoval nahlas James, a přitom sledoval chlapce, který se nijak nesnažil zapojit do všudypřítomného veselí.

,,Taky bych tam chtěl," zamyslel se Sirius, ,,každopádně bych bral i Mrzimor." Při té představě se musel usmát. ,,Vlastně do Havru nemůžu, zas tak chytrý nejsem, a na Nebelvír jsem ze špatné rodiny, zbývá nám Zmiozel," na dlouhou chvíli se odmlčel. ,,Nenávidím je," zamumlal, ,,nenávidím je všechny," uvolněně se nadechl.

"Jsem z celkem čistokrevné rodiny, tedy stoprocentně čistokrevné. Víš, všichni z naší rodiny jsou pohřbeni v Godrikově dolu, nechápu tu tradici," přemýšlel James.

,,Buď rád za tohle, my máme doma celý jeden pokoj polepený rodokmenem. Už se těším, až máti vezme hůlku a na místě, kde je jméno Sirius Black udělá jednu velkou tmavou skvrnu." Znovu se rozesmáli.

,,Páni, vidíš to?" ozvala se za nimi dívka z vlaku, stále v doprovodu Severuse.

,,Á, opět nás Srabus poctil svou návštěvou," ušklíbl se Sirius. Severus se jen usmál, ale když nastupovali do loděk, vybral si nějakou, která byla té jejich hodně vzdálená.

,,Můžu k vám?" zeptal se Jamese malý zavalitý kluk, který na první pohled vypadal mile a sympaticky. Do loďky si přisedl ještě jeden chlapec, byl to ten, co ho James předtím pozoroval. Tíživé ticho, které zavládlo, přerušil Sirius, který se představil a oběma podal ruku.

,,Sirius Black."

Zavalitý chlapec se vzpamatoval jako první a představil se také.

,,Peter Pettigrew," zamumlal.

Ten druhý se představil jako Remus Lupin.

,,My samozřejmě víme, kdo jste," nechal se slyšet Peter, ,, ty budeš James Potter."

Když viděl Jamesův nechápavý výraz, dodal: ,,Mluvil o vás Křiklan," James si okamžitě vzpomenul, o koho jde. Když se Siriusem závodili o počet snědených žabek, přišel k nim do kupé. ,,To je ten, jak se k nám chtěl přidat, když jsme jedli ty žabky," upřesnil James Siriusovi. Rozhovor se opět stočil k famfrpálu. Zrovna když probírali výkony odrážeče Luda Pytlovna, začaly se kolem nich ozývat nadšené výkřiky. Před skupinou lodiček čněl hrad, jakoby vzrostlý ze skály.

Asi osmdesát dětí šlo po kamenném schodišti. Skupinka obsahující Siriuse, Jamese, Rema a Petra zaostávala za ostatními a vzrušeně se bavila. Jejich konverzaci přerušila mladá čarodějka, která se představila jako profesorka McGonagalová.

Začala vysvětlovat bodový systém a zařazování do kolejí. Sirius si začal tiše ztěžovat kamarádům, jaký má hlad. Asi po deseti minutách je konečně vpustila do Velké síně.

,,Ten, co ji pojmenoval, to vystihl co?" zašeptal Remus.

Opravdu, velká síň byla obrovská, celý strop byl začarován tak, aby vypadal jako nebe venku. Konečný efekt byl takový, že si návštěvník připadal, jako by tu strop vůbec nebyl.

Všichni nedočkaví žáci prvního ročníku se postavili před učitelský stůl. Každý se chtěl dostat dopředu, takže vznikl nesourodý chumel. Profesorka McGonagalová na stoličku položila zaprášený klobouk a ten začal zpívat píseň o čtyřech zakladatelích Bradavic. O udatném Godriku Nebelvírovi, Helze z Mrzimoru, nadané Roveně z Havraspáru a sebestředném Salazaru Zmiozelovi. Společně založili Školu čar a kouzel. Každý si vytvořil kolej, ve které směli studovat jen ti, kteří si to zasloužili. V Havraspáru jen ti nejchytřejší, v Nebelvíru jen stateční s čistým srdcem, ve Zmiozelu zase musel mít student čistou krev, jen Helga byla ochotná přibrat do Mrzimoru všechny bez rozdílu.

Když píseň dozněla, ozval se potlesk. Profesorka ledabyle mávla hůlkou a objevil se před ní svitek pergamenu, hustě popsaný jmény.

,,Zavolám vaše jméno a Moudrý klobouk rozhodne, kam patříte." Pohlédla na pergamen a zvolala: "Abbottová, Emma." před čestný stůl doklopýtala brunetka s lehce opálenou pletí, jen co se klobouk dotkl její hlavy vykřikl: "NEBELVÍR!"

Jakmile ji strhli moudrý klobouk, měla na hábitu, který byl předtím čistě černý zlato-rudou výšivku s nehelvítským lvem.

"Black, Sirius."

"Proč musí být naše rodina ve všem druhá?!" dotazoval se naštvaně a razil si cestu davem. Posadil si Klobouk na hlavu a chvíli bylo ticho.

Mezitím Klobouk tiše rozmlouval se Siriusem.

"Takže další z rozvětvené rodiny Blacků?"

Bylo to spíš konstatování, než-li otázka. "Chceš pokračovat v rodinné tradici, že?" Další konstatování.

"Ne, to rozhodně nechci," odpověděl Sirius navenek klidně, přesto se cítil nervózní, nechtěl, opravdu nechtěl do Zmiozelu.

"Máš pravdu, nepatříš tam," říkal si klobouk spíš pro sebe, "takže ať je tedy NEBELVÍR!" Ze Siriusova srdce spadl obrovský balvan, a tak ani nevnímal překvapené pohledy Zmiozelských, jen se radoval se svojí novou rodinou, s rodinou Godrika Nebelvíra.

Zařazování pokračovalo dále, vedle Siriuse se posadila dívka z vlaku, která se představila jako Lily a její kamarádka Emma se závojem hnědých vlasů všem přítomným věnovala veselý úšklebek, poté Rem, Peter a na uzavření jejich skupiny k nim přišel i James zářící snad ještě více než Sirius.
 


Poll

Klikni

Klik

Comments

1 Paddy Paddy | Web | 8. october 2011 at 8:55 | React

Wow.. krása. Máš skvělý styl psaní, superně se to čte. Nádherně jsi vystihla postavy ...

2 pobertiapobertky - Teressska pobertiapobertky - Teressska | Email | Web | 11. october 2011 at 18:57 | React

skvěle píšeš :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement