3/1 Hádky na denním pořádku

27. september 2011 at 20:30 | Baruzz |  Život jak se žije
3/1 Hádky na denním pořádku


"Každý má v rodině černou ovci," poznamenala vysoká dívka, s černými neposednými vlasy a nadřazeně shlížela k Siriusovi.
Byli si nepřehlédnutelně podobní, avšak chlapec měl v sobě jistou auru, která ho odlišovala od ostatních z rodiny.
"Víš Belatrix, sám se považuji spíš za bílou ovci v černém a zkaženém stádu," prskl,
"tak mladý a už tak hloupý!" Zvonivě se rozesmála a upírala na Siriuse tmavé, neproniknutelné oči. Pomalu vytáhla z hábitu dlouhou zahnutou hůlku a namířila jí na bratrancovu hruď.
"Už se k tobě doneslo, že se čtvrtý ročník učí pokročilejší kouzla, než ten první?" Sirius zaváhal,
"Všichni stejní. Pozabíjíte se pro moc!" Odplivnul si a s arogantně zvednutou hlavou odešel.
"Tohle není konec, Blacku!" Zakřičela ještě Bella,
"ne, tohle je teprve začátek!"
***
"Arogantní sobče!"
"Takže půjdeš?"
"Nemyšlenej parchante!"
"Mám to brát jako ano?"
"Mutante zakomplexovaná!"
"OK, beru to jako ano." James se doslova vyžíval v Lilyně vzteku, "platí, takže v pátek." Zářivě se na ni usmál, čímž ukázal dlouhou řadu bělostných zubů. Lily se už už nadechovala k odpovědi, když jí přispěchala na pomoc Lea.
"Lily, vydrž to ještě tři měsíce, pak máš dva měsíce pokoj," spiklenecky na ni mrkla , "a pravděpodobnost, že se utopí, zlomí vaz, nebo přinejmenším přizabije, je vysoce pravděpodobná."
"Héj, Pottere," zapojila se Emma, "zas si dostal košem?" Výsměšně na něj pohlédla,
"chytej!" Zavyla Jessika a hodila po Jamesovi obrovský polštář s vyšitým nebelvírským znakem.
Za chvíli už všude létala peříčka a snášela se studentům do vlasů. Celá společenská místnost se v peří přímo topila.
"To snad ne!" Naštvaně zakřičel Sirius, který právě prošel otvorem v portrétu. "Vy, jste to tu zničili!" Hlas mu vyskočil o oktávu výš, "beze mě!"
"Tady chce někdo pořádnou nakládačku!" Vřískla Lea a s polštářem se ohnala proti Siriusovi a za doprovodu bojového pokřiku mu polštář pleskl o hlavu. V umně rozcuchaném účesu se mu vesele zahnízďovala peříčka.
"Ehm, ehm," odkašlal si další host, který stál za Siriusem.
Profesorka McGonagalová nevypadala ani zdaleka tak nadšeně jako James nebo Sirius. V tmavých vlasech, upnutých v pevném uzlu, jako by byly plné elektřiny, která se v profesorce kupila.
"To doufám nemyslíte vážně!" Zahřměla a otočila se na Jamese.
"Paní profesorko, i když mě velmi zraňuje vám to říkat. Já s tím nemám ani nejmenší spojitost. I když bych velmi rád řekl, že to mám na svědomí já, protože o tomhle se bude ještě dlouho mluvit." Když domluvil, kajícně sklonil hlavu a utřel si imaginární slzu. "Do ředitelny Pottre, a vezměte s sebou i Blacka, vypadá příliš nadšeně."
"Co?" zmohl se jen Sirius, když ho znovu přerušila,
"kdo se k nim připojí?" Pohledem sjížděla celou společenskou místnost. Zastavila se v rohu, kde seděl Remus a nadšeně hleděl do otevřené knihy s titulem ,černá magie v průběhu staletí´ Její zamyšlení přerušila Lilyna slova.
"Já" překvapeně na ni pohlédla,
"dobře, všichni do ředitelny. A hned."
Lily celou cestu nepromluvila. V duchu si vynadala, že se přiznala, vídala profesora Brumbála každý den ve Velké síni, ale rozhodně s ním nechtěla mluvit osamotě. A když stáli před opravdu ošklivým chrličem, který střežil vstup do ředitelny, rozklepala se jí kolena.
Brumbál se na všechny zářivě usmíval skrz půlměsícové brýle a modrýma očima těkal z jednoho na druhého.
"Mám takový pocit, že jsem vás už dnes viděl, pane Pottere."
"Jistě, ale za mou návštěvu může tentokrát někdo jiný" napřímil se a prudce pohlédl Brumbálovi do očí,
"slečno Evansová, hádám, že myslí vás?!" Lily, cítila, jak se jí do obličeje hrne krev,
"já nechtěla, opravdu!" vykoktala ze sebe.
"Hej, to že zničíš společenskou místnost, je obdivuhodné, my se o to snažíme už skoro devět měsíců a ty nám to takhle překazíš!" Vyčetl ji Sirius.
"Blacku, ztichni!" Napomenul ho přísně portrét čaroděje na stěně, Sirius na něj znechuceně pohlédl,
"Ano, strýčku Nigelusi" prohlásil uštěpačně.
"Raději jdi, Siriusi."
"Tak zítra, neshledanou" rozloučil se a odešel. Lily mu upřímně záviděla.
"Napíšu vašim rodičům a vy to tam uklidíte!" stočil pohled na Jamese,
"Tak a běžte, k večeři je pudink s malinami a já ho nechci propásnout." Zářivě se na ně usmál.
***
Školní rok se chýlil se konci a než se studenti nadáli, byl červen, čas zkoušek. Velká síň se zaplnila stolečky pro zkoušky pátého ročníku NKÚ. Sedmí ročník si spokojeně lebedil, protože už měli OVCE za sebou. Jejich obvyklou zábavou bylo sledovat učící se studenty a náležitě se jim posmívat, dokud jim to některý z učitelů nezatrhl.
První ročník, se na zkoušky pečlivě připravoval, jelikož žáci netušili, co mají čekat. James, Sirius a Remus, si nemuseli dělat starosti. Jejich nadání bylo nadprůměrné, jen Peter měl problém, Pobertové mu však ochotně pomáhali.
Poslední dny do zkoušek, se studenti snažili nadrtit co možná nejvíce přísad do lektvarů, zaklínadel přeměňování, nebo letopočty při vzbouření skřetů ve třetím století.
"Bože Lily, dělej!" Zakřičela nešťastně Emma a táhla kamarádku za sebou. Lily, měla obličej zabořený do dějin čar a kouzel. "Sakra, přeměňování máme za půl hodiny a ještě jsme nebyli na snídani!" To zřejmě dostatečně probralo i Jessiku s Leou, které podobně jako jejich kamarádka, měli nosy zabořené do učebnic dějin, snažíc do sebe nesypat co možná nejvíce dat. Odvrátily hlavy od učebnic a přidaly do kroku. Byly v půli cesty, když uslyšeli dupot. A pár sekund na to se kolem nich prohnali Pobertové. Odstrkovali přitom z cesty ostatní studenty. Zastavili se, až u Lily. "Nabízíme vám doprovod, slečny!" Pronesl Sirius rétoricky a zamrkal.
"Slečno Abbottová," nabídl Emmě rámě a předvedl jí řadu bílých zubů.
"Och, bez tebe, nevím, co bych si jen počala. Sejít schody je radlický úkol, oh děkuji můj šlechetný zachránce." Pronesla to stejným tónem jako Sirius a přijala nabídnuté rámě. Lily se rozesmála a spěchala spolu s nimi na snídani.
***
Testy nakonec nedopadly špatně. Přinejmenším všichni prospěli, i když Peter s odřenýma ušima. A na dva měsíce se loučili s hradem. Cestou do Prasinek si všichni povídali, co budou dělat o prázdninách.
James a Sirius plánovali společné prázdniny, kdy se k nim v srpnu měl připojit i Remus s Petrem.
"A vedle domu je jezero," říkal právě James, když kolem jejich kupé proběhla Lily, následovaná Emmou, jejíž vlasy měly, místo kakaově hnědé, barvu růžových žvýkaček. "Jen počkej!" funěla ,nyní řůžovovláska, rozčileně.
"Čekám!" Lily se otočila a svižně mávla hůlkou. Emminy barva vlasů se v okamžiku změnila na brčálově zelenou.
"Nenávidím tě!" Vřískla a vytáhla svoji hůlku.
"Expeliarmus" vykřikla,
"Protego" neotálela Lily.
Paprsky se střetly a do celé uličky vytryskly jiskry. Obě dívky příval kouzel složil na zem. Sirius vykoukl z kupé. Pod nohama mu ležela rozesmátá Lily a drápala se na nohy. "Mám rukojmí," chytila Blacka a přiložila mu hůlku ke spánku. Emma se rozesmála. "Sprav to, nebo mi máma nedovolí jed o prázdninách k vám."
"To je to tak zlé?" Evansová se tvářila jako svatoušek, "docela ti to sekne," a mrkla na ni,
"Sekne? Sekne to se mnou až se uvidím"
Když odcházely, vykoukl z kupé James,
"Hej Evansová," Lily se otočila. Potter napodobil Lilyno mávnutí hůlkou a její vlasy se zbarvily do světlounce blonďaté.
"Peroxide," prohlásil, vyplázl na ni jazyk a vyhnul se rudému paprsku světla.
"Pottre!" vřískla a metala po něm jednu kletbu za druhou. Rozeběhla se k jeho kupé, ale když přišla nikde tam nebyl, ale Sirius se mlátil smíchy, Remusovi se zvedaly koutky a Peter spal.
"Kde je?" Zařvala,
"kdo?" zeptal se nechápavě Sirius a stěží přemáhal další salvu smíchu.
"Potter, blbečku. A řekni mi to, nebo se rozluč s vlasy!" Sirius na ni mrkl a rozchechtal se.
To už naštěstí přijížděli na nástupiště devět a tři čtvrtě.
"Já nezapomínám, Blacku!"
"Taky se mi bude stýskat, Evansová!"
To už vlak zpomaloval, až úplně zastavil. Když vtom se kolem ní mihnul James. Jako by se zjevil jen ze vzduchu, kolem ní prošel.
"mám radši tu zrzavou." Prohlásil a mávnutím hůlky Lilyny vlasy obarvil do původní barvy.
"Jen počkej, příští rok"" Sykla a výhružně se na něj zadívala.
"Bude se mi stýskat. Pá Evansová!"
 


Poll

Klikni

Klik

Comments

1 Paddy Paddy | Web | 8. october 2011 at 9:11 | React

Paráda! prej: vy jste zničili společenku.. beze mě! tak to mě zabilo XD... nádherná kapitola! super!

2 marki marki | 31. may 2013 at 9:03 | React

taky si to myslím VY jste zničily společenku BEZE MĚ! :D  
nebo james "Paní profesorko, i když mě velmi zraňuje vám to říkat. Já s tím nemám ani nejmenší spojitost. I když bych velmi rád řekl, že to mám na svědomí já, protože o tomhle se bude ještě dlouho mluvit."

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement