Zavržený 3.Kapitola 1/2

28. september 2011 at 16:18 | Bárš
3.Kapitola 1část


Trenér McConaughy stál před tabulí a něco vysvětloval, ale já se na odhalování tajemných zákoutí vědy nedokázala soustředit.
Potřebovala jsem vymyslet pádné důvody, proč já a Patch nemůžeme sedět spolu, a zapsat si je na zadní stranu staré křížovky. Až hodina skončí, přednesu své argumenty trenérovi.
Nepodílí se na společných projektech, psala jsem. Nemá zájem o spolupráci.
To nejhorší jsem si nechala pro sebe. Patchovo znaménko na zápěstí mě děsilo a navíc jsem byla pořád roztřesená z nočního zážitku. Ne že bych ho přímo podezírala ze špehování, ale nemohla jsem ignorovat skutečnost, že jsem asi někoho zahlédla v okně zrovna pár hodin poté, co jsem se sešla s ním.
Představila jsem si, že mě Patch špehuje. Sáhla jsem do přední kapsy batohu, vytřepala z krabičky dvě pilulky železa a naráz je spolkla. Na okamžik se mi zadrhly v hrdle.
Koutkem oka jsem postřehla, jak Patch pozvedl obočí. Zvažovala jsem, že mu vysvětlím, že trpím chudokrevností a musím několikrát denně brát železo, zvlášť když mám stres, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Anémie mě na životě neohrožuje… dokud dostávám pravidelné dávky železa. Nejsem zase tak paranoidní, abych si myslela, že by mi Patch ublížil, ale zdravotní stav je přece jen zranitelné místo a já se s ním nehodlám chlubit na potkání.
"Noro?"
Trenér stál s rukou nataženou v gestu, které značilo, že čeká na jediné - moji odpověď. Do tváří se mi vyšplhal ruměnec.
"Můžete zopakovat otázku?"
Třída se zahihňala.
V trenérově hlase zaznělo mírné podráždění. "Jaké vlastnosti pokládáš za důležité na svém potenciálním druhovi?"
"Potenciálním druhovi?"
"Ale rychle, nemáme na to celé odpoledne."
Někde vzadu se zasmála Vee.
Stáhlo se mi hrdlo. "Chcete vědět, jaké vlastnosti by měl mít…"
"Tvůj budoucí partner, ano, spusť."
Bezděky jsem mrkla stranou na Patche. Nedbale se opíral o židli s rukama v kapsách, ve tváři výraz dokonalého zadostiučinění. Blýskl se pirátským úsměvem a ústy bezhlesně vykroužil: Čekáme.
Položila jsem ruce na stůl, doufajíc, že působím klidně a vyrovnaně.
"Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela."
"No, tak to přemýšlej rychle."
"Nemohl byste nejdřív vyvolat někoho jiného?"
Trenér netrpělivě kývl na osobu po mé levici. "Co ty, Patchi?"
Na rozdíl ode mě Patch promluvil pln sebedůvěry. Seděl šikmo ke mně, takže naše kolena se téměř dotýkala.
"Chytrá. Atraktivní. Zranitelná."
Trenér vše zapisoval na tabuli. "Zranitelná?" zeptal se. "Proč?"
Vee mu skočila do řeči. "Co to má co společného s výukou? Protože v učebnici jsem o charakteristikách vysněného partnera nenašla ani slovo."
Trenér na okamžik přestal psát a ohlédl se přes rameno. "Každý tvor na planetě vábí svého partnera za účelem rozmnožování.
Žáby se nafukují. Gorily se bijí do hrudi. Sledovala jste někdy humra, jak zvedá končetiny a cvaká klepítky, aby přilákal pozornost samičky? Přitažlivost je základní předpoklad zvířecí reprodukce. Co zajímá na chlapcích vás, slečno Skyová?"
Vee pozvedla ruku s nataženými prsty. "Krásný, bohatý, chápavý, ochranářský a trošičku nebezpečný." S každým složila jeden prst.
Patch se pochechtával. "Jenže u člověka je problém, že nikdy nevíš, jestli tvoje vábení na druhého funguje."
"Skvělá připomínka," ozval se trenér.
"Lidé jsou zranitelní," pokračoval Patch, "protože cítí bolest." S tím se Patchovo koleno dotklo mého. Ucukla jsem a ani se neodvažovala pomyslet, co mělo to gesto znamenat.
Trenér přikývl. "Celistvost lidské atrakce - a reprodukce, je jedním z rysů, které nás odlišují od ostatních tvorů."
Zdálo se mi, že si Patch odfrknul, ale tak potichu, že jsem si nemohla být jistá.
Trenér pokračoval: "Už od úsvitu věků ženu přitahovali muži, kteří dovedli zajistit přežití. Inteligence, síla. Takový muž je totiž schopen obstarat večeři." Mávl rukou. "Večeře rovná se přežití, týme."
Nikdo se nezasmál.
"Stejně tak jsou muži přitahování krásou, neboť symbolizuje zdraví a mládí. S nemocnou ženou, která nedokáže vychovat děti, nemá smysl se zaobírat." Trenér si posunul brýle až ke kořeni nosu a uchichtl se.
"Není to sexismus?" protestovala Vee. "Povězte nám něco o ženách v dvacátém prvním století."
"Pokud se na rozmnožování chcete dívat vědeckým okem, slečno Skyová, zjistíte, že klíčem k zachování lidského druhu jsou děti. Čím víc dětí máte, tím víc rozšíříte svůj genetický kapitál."
Téměř jsem slyšela, jak Vee obrátila oči v sloup. "Myslím, že se konečně dostáváme k dnešnímu tématu. Sexu."
"Skoro," zvedl trenér prst. "Sexu totiž předchází vábení, které zahrnuje i řeč těla. Musíte svůj objekt beze slov přesvědčit, že jste pro něj ti praví."
Kývl na mého spolusedícího. "Dobře, Patchi. Představ si, že jsi na večírku. Místnost je plná děvčat všech tvarů a velikostí. Vidíš blondýnky, brunetky, zrzky a několik černovlasých. Některé se dobře baví, jiné jsou plaché. Našel jsi dívku, která vyhovuje tvé představě - atraktivní, chytrá a zranitelná. Jak jí dáš najevo svůj zájem?"
"Počkám, až bude sama. Pustím se s ní do řeči."
"Dobře. A teď důležitá otázka - jak poznáš, jestli má zájem, nebo chce, abys jí dal pokoj?"
"Sleduji ji," odpověděl Patch. "Poznám, co si myslí a co cítí. Nepřijde ke mně a nic mi neřekne, takže si musím dávat pozor. Otáčí se za mnou? Podívá se mi do očí a pak rychle ucukne? Kouše si rty a hraje si s vlasy, stejně jako tadyhle Nora?"
Třída zaburácela smíchy. Spustila jsem ruce do klína.
"Má zájem," řekl Patch a znovu se dotkl mé nohy. Ke všemu navíc jsem zrudla.
"Výborně! Výborně!" plesal trenér, široce se usmíval a z naší aktivity měl ohromnou radost.
"Cévky v Nořině tváři se rozšířily a kůže se zahřívá," nedal si pokoj Patch. "Ví, že si získala pozornost. Líbí se jí být objektem zájmu, ale neví jak reagovat."
"Tak pozor, já se nečervenám."
"Je nervózní. Tře si paži, aby odpoutala pozornost od své tváře, postavy nebo možná kůže. To jsou totiž nejatraktivnější části těla."
Skoro jsem se zalkla. Dělá si srandu, opakovala jsem si v duchu. Ne, je úplně nepříčetný. Já nevím, jak jednat se šílenci, a on to poznal. Většinu času, který trávíme spolu, na něj hledím s otevřenou pusou. Kdybych jen tušila, jak s ním udržet krok, možná bych objevila jiný způsob, jak mu čelit.
Složila jsem dlaně na stůl, vystrčila bradu a snažila se zachovat si zbytky důstojnosti.
"To je směšné."
Patch zvedl paži a s evidentní zlomyslností ji položil na moje opěradlo. Zachvátil mě podivný pocit, že je to hrozba namířená proti mně a on si není jistý, a zároveň je mu jedno, jak se zachová třída. Rozesmáli se, ale já to sotva slyšela, oči upřené do těch jeho a málem jsem uvěřila, že vytvořil malý, soukromý svět, kam jsme mohli jen my dva.
Zranitelná, naznačil.
Přitiskla jsem kotníky pevně k nohám židle a prudce se odsunula. Tíha Patchovy paže ze mě sklouzla. Nejsem zranitelná.
"A tady to máte," komentoval trenér. "Biologie v praxi."
"Můžeme se už prosím bavit o tom sexu?" naléhala Vee.
"Zítra. Doma si přečtěte kapitolu sedm a připravte se na diskuzi."
Zazvonilo a Patchova židle zavrzala o podlahu. "Dneska mě to bavilo. Někdy si to zopakujeme."
Než jsem vymyslela ostřejší odpověď, než "ne, díky", proklouzl kolem mě a zmizel.
"Já snad rozjedu petici, aby trenéra vyhodili," stěžovala si Vee, jen co dorazila k mému stolu. "Co měla ta dnešní hodina znamenat? Vždyť to bylo jako ředěné porno! Prakticky tě měl s Patchem na laboratorním stole, plus horizontální poloha, mínus nějaké to oblečení, děláme velký…"
Zpražila jsem ji pohledem, který říkal: Připadá ti snad, že to chci připomínat?
"Jeeej." Vee se vzdala.
"Jdu si promluvit s trenérem. Počkej na mě u skříněk, za deset minut jsem zpátky."
"Jasně."
Vrátila jsem se ke katedře. Trenér si prohlížel poznámky a grafy z basketbalu. Sešit se hemžil křížky a kolečky a na první pohled to vypadalo, že hraje piškvorky sám se sebou.
"Ahoj, Noro," pozdravil, aniž zvedl hlavu. "Co pro tebe můžu udělat?"
"Chtěla jsem vám říct, že nový zasedací pořádek a to, co bereme na hodinách, je mi nepříjemné."
Trenér se zhoupl na židli a položil si hlavu do dlaní. "Mně se zasedací pořádek líbí. Skoro stejně, jako tahle nová strategie na sobotní zápas."
Položila jsem před něj kopii školního řádu, hned na prvním listě odstavec o studentských právech.
"Podle zákona se žádný student nesmí na školní půdě cítit ohrožen."
"Připadáš si ohrožená?"
"Ne, ale je mi nepříjemně. Ráda navrhnu řešení." Trenér mě nepřerušil a já se sebevědomě nadechla. "Když mě posadíte zpátky k Vee, budu z biologie doučovat kteréhokoliv vašeho studenta."
"Třeba i Patche?"
Zaťala jsem zuby. "To by můj problém nevyřešilo."
"Vidělas ho dneska? Zapojil se do diskuze.
Celý rok jsem od něj neslyšel ani slovo, ale jen co jsem ho k tobě posadil - bingo! Zlepší si známky."
"Ale Vee si je zhorší."
"To se stává, když přijdeš o souseda, který ti dává opisovat," odtušil.
"Vee se tomu dostatečně nevěnuje. Budu ji doučovat."
"Ne." Pohlédl na hodinky. "Mám zpoždění. Skončila jsi?"
Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a nutila mozek vyplivnout ještě poslední argument. Ale nějak mi došly nápady.
"Tenhle zasedací pořádek budeme dodržovat ještě pár týdnů. Jo, a s tím Patchovým doučováním jsem to myslel vážně. Spoléhám na tebe."
Trenér nečekal na odpověď, začal si hvízdat otravnou melodii a odešel.
 


Poll

Líbí se ti kniha?

Ano
Nevím
Ne

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement